Čertovy skály

 Na druhou březnovou sobotu byla naplánována společná procházka na Čertovy skály. Sraz větračů byl na Smíchovském nádraží a i když nás cestou tam znepokojovaly padající dešťové kapky, počasí se rychle umoudřilo a po celou trasu nás doprovázelo sluníčko. 

Dnes to bylo poprvé, co se nám podařilo navýšit počet zúčastněných, a to téměř dvojnásobně! Dohromady jsme tvořili pětičlennou skupinku a tímto holkám děkujeme, že do toho šly s námi! :-)

Nyní se podívejme, kudy se ubíraly naše kroky. Avizovaná trasa slibovala příjemných 16 km bez výraznějšího převýšení, vycházeli jsme z vísky oplývající vskutku eufonickým názvem, z Řitky. Šli jsme polní pěšinou, posléze lesními stezkami, s paprsky v zádech jsme dorazili až do Černolic. Netrvalo dlouho a kochali jsme se krásným výhledem z tamních Čertových skal. Byť byly černolické skály leitmotivem dnešního větrání, naše putování pokračovalo dál. Trasa vedla až do Jíloviště, přibližně 9 km od Černolic. Pokud byste v budoucnu chtěli otestovat tento výlet, který určitě vřele doporučujeme, čtěte pozorně, co bylo dál! 

Tak trochu jsme s Ondřejem tušili, když jsme připravovali dnešní propozici, že nám tohle stačit nebude, a proto, pokud budou větrači pro, můžeme si cestu protáhnout až do Vrané nad Vltavou. Do Vrané jsou to jen 2 kilometry, mapy.cz navíc slibovali jedinečnou vyhlídku na Vltavu… No, uznejte, nezní to lákavě? 

Jak se říká, člověk míní, život mění. Cesta k řece byla malinko obtížnější, než jsme předpokládali, značně ztížena spadenými stromy a provázena častým přeskakováním z jedné strany potůčku na druhou. Nic nemožného, ale absolvovat tento 2 kilometrový atletický trénink znovu? Toť otázka! Po desetiminutové válečné poradě, na níž jsme zvážili snad všechny možné (padaly i nemožné) varianty, jak se co nejrychleji a nejpohodlněji dostat zpět do Jíloviště, se výprava rozhodla vyšplhat neuvěřitelně strmý sráz, neboť rychlejší způsob, jak se dostat k autobusu, zpátky k civilizaci, zkrátka nebyl. Co naplat, musíme tedy nahoru. S obrovským odhodláním a sebezapřením se nám podařilo zdolat i tuhle finální výzvu, kterou jsme nahoře dobrou chvíli rozdýchávali. Vyhlídka i ušetřený čas však stál za to. Co říci závěrem? Děkujeme za Vaši statečnost a doufám, že se uvidíme někdy příště! :-)